|
V pokoji se hnal rovnou ke kamnum; o ucitele se nestaral; ten sedel u stolu, vytahl hodinky a rekl: „Je uz pozde.“ - „Zato jsme ted ale take uplne zajedno, pane uciteli,“ rekla Frida. „Prijimame to misto.“ - „Dobra,“ rekl ucitel, „ale misto se nabizi panu zememerici. On sam se musi vyjadrit.“ Frida prispela K. na pomoc. „Ovsem,“ rekla, „prijima to misto, ze ano, K.?“ Tak mohl K. omezit sve prohlaseni na pouhe Ano, ktere ani neplatilo uciteli, nybrz Fride. „Pak uz mi jen zbyva pripomenout vam vase sluzebni povinnosti,“ pravil ucitel, „abychom v tomto smeru byli jednou provzdy domluveni; budete, pane zememerici, denne uklizet a vytapet obe ucebny, sam provadet mensi opravy v dome a dale i opravy skolniho a telocvicneho naradi, zametat snih na ceste v zahrade, vykonavat pochuzky pro mne a slecnu ucitelku a v teplejsich obdobich obstaravat veskerou zahradnickou praci. Za to mate pravo obyvat podle vlastni volby jednu z uceben; avsak nevyucuje-li se zaroven v obou tridach a vy bydlite zrovna v te, kde se vyucuje, musite se ovsem premistit do druhe tridy. Varit ve skole nesmite, vy i prislusnici vasi rodiny se budete na utraty obce stravovat zde v hostinci. Ze se musite chovat tak, jak dustojnost skoly vyzaduje, ze obzvlaste deti - zejmena behem vyucovani - se nikdy nesmi stat svedky jakychkoli neprijemnych vyjevu ve vasi domacnosti, o tom se zminuji pouze mimochodem, nebot vam to jakozto vzdelanemu cloveku musi byt jasne. V souvislosti s tim podotykam jeste, ze musime trvat na tom, abyste svuj vztah ke slecne Fride co mozna brzy legitimoval. O tom vsem a jeste o nekolika malickostech bude sepsana zamestnanecka smlouva, kterou musite podepsat ihned, jak se nastehujete do skoly.“ K. to vsechno pripadalo nevyznamne, jako by se ho to netykalo nebo aspon jako by ho to nijak nevazalo; pouze ucitelova nadutost ho drazdila, proto rekl ledabyle: „Ano, ano, to jsou bezne povinnosti.“ Aby tuto poznamku trochu utlumila, zeptala se Frida na plat. „Teprve po mesicni zkusebni lhute se uvazi, bude-li vyplacen nejaky plat,“ rekl ucitel. „To je ale pro nas krute,“ rekla Frida. „Mame se vzit skoro bez penez, zaridit si domacnost z niceho. Nemohli bychom, pane uciteli, padat obci zadost o okamzity maly plat? Radil byste nam k tomu?“ - „Nikoli,“ rekl ucitel, ktery se stale obracel ke K. „Takoveto zadosti by bylo vyhoveno jen na me doporuceni a ja bych ji nedoporucil. Toto misto je vam poskytovano pouze z laskavosti a clovek, ktery je si vedom sve verejne odpovednosti, nemuze laskavost prepinat.“ Tu se vsak uz K. vmisil do hovoru, temer proti sve vuli. „Pokud jde o laskavost, pane uciteli,“ rekl, „mam za to, ze se mylite. Laskavost je snad spis na me strane.“ - „Nikoli,“ pravil ucitel s usmevem, prece jen tedy donutil K. promluvit. „O tom jsem presne informovan. Potrebujeme skolnika asi stejne nalehave jako zememerice. Skolnik nebo zememeric, to je pro nas stejne bremeno. Da mi to jeste hodne premysleni, jak zduvodnit obci toto vydani. Nejlepsi a nejspravnejsi by bylo hodit pozadavek proste na stul a nic nezduvodnovat.“ - „To si myslim,“ rekl K. „Musite me prijmout proti sve vuli. I kdyz vam to zpusobi spoustu premysleni, musite me prijmout. Je-li vsak nekdo nucen druheho prijmout a ten druhy se da prijmout, je to prece on, kdo prokazuje laskavost.“ - „To je divne,“ rekl ucitel, „co by nas mohlo nutit, abychom vas prijali; dobre, predobre srdce pana starosty nas nuti. Jak vidim,, pane zememerici, budete se muset zbavit vselijakych fantazii, nez z vas bude jakys takys skolnik. A k poskytnuti pripadneho platu takove poznamky samosebou zrovna nenaladi. Rovnez bohuzel vidim, ze budu mit jeste spoustu prace s vasim chovanim; vzdyt se mnou celou tu dobu - jak se porad divam, a skoro se mi to nechce verit - jednate v kosili a ve spodkach.“ - „Pravda,“ zvolal K. se smichem a placl do dlani, „ti strasni pomocnici! Kdepak vezi?“ Frida se hnala ke dverim; ucitel, ktery pozoroval, ze s K. ted uz neni rec, se optal Fridy, kdy se nastehuji do skoly. „Dnes,“ rekla Frida. „Pak prijdu zitra rano na kontrolu,“ rekl ucitel, pokynul na pozdrav, chystal se vyjit dvermi, jez si Frida otevrela, ale srazil se se sluzkami, ktere sem uz zase prichazely se svymi vecmi, aby se tu zaridily. Musil proklouznout mezi nimi, nebyly by nikomu ustoupily, Frida vysla za nim. „Vy mate ale naspech,“ rekl K., ktery s nimi byl tentokrat spokojen, „jeste jsme tu a vy uz se sem hrnete?“ Neodpovedely a jen rozpacite tocily svymi uzliky, z nichz K. videl vykukovat dobre zname spinave hadriky. „Vy jste ty sve veci asi jeste jakzivy nepraly,“ rekl K. nikoli ve zlem, nybrz s urcitou sympatii. Zpozorovaly to, obe zaroven otevrely sva tvrda usta, ukazaly krasne, silne, zvireci zuby a tise se zasmaly. „Nu tak pojdte,“ rekl K., „a zaridte se tu, je to prece vas pokoj.“ Kdyz ale porad jeste vahaly - jejich pokoj jim asi pripadal prilis promeneny -, vzal K. jednu z nich za pazi, aby ji uvedl dal. Ale ihned ji pustil, tak udiveny pohled na nej obe uprely a po kratkem dorozumeni jej z neho uz nespustily. „Ted jste se uz ale na mne dost vynadivaly,“ rekl K. brane se jakemusi neprijemnemu pocitu, vzal saty a boty, ktere zrovna Frida v plachem doprovodu pomocniku prinesla, a oblekal se. Vzdycky a ted znovu mu bylo nepochopitelne, jakou trpelivost ma Frida s pomocniky. Po delsim hledani je nasla, jak si, misto aby na dvore cistili saty, klidne sedi dole u obeda, zmuchlane nevycistene saty na kline, sama pak musela vsechno vycistit, a prece je vubec nehubovala, ackoli vselijakou sebranku dovedla udrzet na uzde, ke vsemu pred nimi vypravela o jejich velke nedbalosti, jako by to byl nejaky zertik, a poklepala dokonce jeste jednomu z nich lehce, jakoby lichotive na tvar. K. se rozhodl, ze ji to pri nejblizsi prilezitosti vytkne. Ted vsak uz byl nejvyssi cas odejit. „Pomocnici zustanou zde a pomohou ti se stehovanim,“ rekl K. Nebyli s tim samosebou srozumeni; byli najedeni a v dobre nalade a radi by se byli trochu prosli. Teprve kdyz Frida rekla: „Ovsem ze zustanete tady,“ poslechli. „Vis, kam jdu?“ zeptal se K. „Ano,“ rekla Frida. „A nezdrzujes me tedy uz?“ zeptal se. „Narazis na tolik prekazek,“ rekla, „co by tu znamenalo me slovo!“ Polibila K. na rozloucenou, a protoze neobedval, dala mu s sebou balicek s chlebem a salamem, ktery pro neho zdola prinesla, pripomnela mu, aby uz pak nechodil sem, ale rovnou do skoly, a s rukou na jeho rameni ho vyprovodila az za dvere.
<a href=http://vip-modeli.xxx-escort.cz/cock-gay-giant.html>cock gay giant</a>
<a href=http://dosugcz.net/in.htm?wm=1075693><img>http://s47.radikal.ru/i116/0903/e3/3e6e829af05a.jpg</img></a>
„To by tak bylo neco,“ rekl jsem a zasmal jsem se. „Chtel bych mit k sobe jednou tolik duvery.“
<a href=http://vip-modeli.xxx-escort.cz/chyna-picture-sex-tape.html>chyna picture sex tape</a> |
